"I couldn't keep him tied down. He was like a bird.

You put a bird in a cage or you let it fly free.

If you put him in a cage, he is never really happy.

Having him fly free was always a risk.

There was always the chance he wouldn't come back one day.

It is something I have always known I might one day have to face."

                                                                                   -Ann Shaw

                                                                                   Dave's Wife

Hlavním účelem tohoto ponoru bylo potopit se  s rebreatherem  "Hammerhead" na 222 m v Hurghadě.

Ptáte se, proč to bylo právě 222?                  - Proč ne, je to krásné číslo.

Proč Rebreather?                                          - Cílem bylo právě samotné potápění na rebreatheru. Do hloubek od 100 m

                                                                         do 135 m se potápím často. Na 150 až 160 m už méně

                                                                         (na takové ponory potřebuji více směsí na bailout  a není čas častěji).

Proč právě rebreather "Hammerhead"?         - Myslím, že je pro tyto ponory nejlepší a proto jej i nabízím. Proto jsem si

                                                                          rebreather HH koupil, ne jen pro sebe a ne jen jeden. Neustále se s

                                                                          ním potápím, na rebreatheru Hammerhead si u mě studenti dělají kurzy.

Byl rebreather nějak speciálně upraven?      - Ne, zůstal jsem u mé obvyklé konfigurace. Pouze počítače a hlava

                                                                         rebreathru byly na mou žádost protestovány výrobcem na 30 atmosfér.

Konfigurace Rebreatheru                               - Láhve - 5 l ocelové, Hadice - Miflex & Apeks, Křídlo - 50 lbs, Back plate -

                                                                         domácí výroba z titanu, regulátory - Apeks (Tx100 + DS4),

                                                                         Absorbent - Sofnolime 797,  vlastní nastavení sidemount.

Jaký diluent?                                                 -  Tx 5 /80, 220bar.

Bailout směsi?                                               - 6 lahví (S 80), po 220 barech - 5 / 80 , 12/60, 15/55, 18/45, 30/30, 50

                                                                         + 1 lahev (S40) 100% kyslík.

Jak jsem již napsal, hlavním cílem byl  maximálně bezpečny (v rámci možností) ponor pod 200 metrů (v ideálním případě 222m). Vzhledem k tomu, že tak hluboký ponor nelze považovat za standartní, jsem i pro sebe vybral metodu nestandartní - sestup po laně.

Až do hloubek 150 metrů jsem se při svých předchozích ponorech vždy potápěl metodou volného pádu, sledujíc obrysy  stěny či dna.

Ale podmínky Hurghády nejsou dost bezpečné na to, aby se dal stejný postup použít do hloubek 200 m a hlouběji. Požadovanou hloubku sice nabízí útesy Small Giftun nebo  Abu Ramada. Avšak profil stěny zde je postupně sestupující, v terasách. Takže pokud se ponor začne vedle útesu, je zapotřebí zbytečně velkého úsilí,  plavání od útesu, což je nežádoucí, prodlužuje dobu sestupu, a tím zároveň zvyšuje čas dekomprese. Na druhou stranu ponor "volným pádem" na volné vodě daleko od útesu není možný s ohledem na silné proudy -netušíte, kam vás zanese, riziko pádu na menší než plánovanou hloubku je vysoké, a navíc prakticky se vylučuje možnost podpory ze strany jistících potápěčů.

Jak jsem již napsal. Pro takové ponory (pod 200 m na rebreatheru) je nejbezpečnějším způsobem sestup a výstup (aspoň do začátku desaturace) po laně..

Čas na dně - 20 - 40 vteřin. Pro ty, kdo chtějí spekulovat o profilu "Mrkev" napíšu samostatně.

Proč tak krátce? Proto, že nemám touhu zůstat na dekompresi o pár hodin déle. Ačkoli nemám absolutně žádný problém zůstat na dně o něco déle, ba dokonce mám z toho radost.

Na času na dně 20 s nebo 3 minuty není absolutně žádný rozdíl při přípravě nebo provedení ponoru. S ponorem na rebreathru je rozdíl jenom v tom, kolik směsí a lahví na bailout.

A čas plyne jinak v této hlooubce.

Nezapomeňte že účelem ponoru nebyla okružní plavba, ale hloubka. Prohlížet si vrak, nebo jeskyně podle mě lepší v menších hloubkách do 130ti metrů.

Bailout plány a plány pro ponor napsané na tabulkách, byly počítány v programu V-planer (+1) - což se mi jeví jako nejvýhodnější pro mne.

Samotný ponor se uskutečnil podle dvou počítačů Hammerhead (GF 7/ 84) + VRX (VGM, bezpečnost 0). SP 1,1 na dně a 1,3 od hloubky 150 metrů. Také jsem měl Galileo v režimu hloubkoměru a časomíry, který nakonec vyšel jako nejvhodnější pro čtení údajů o ponoru.

Výběr a množství bailout směsí závisel na potřebě objemů. Nejsem velkým zastáncem "správných" plynů ani obav z kontradifůze, ale když už je potřeba 7 lahví jako bailout proč nevzít v potaz jedno i druhé.

Ponor proběhl podle plánu, popíši jej tedy popořádku.

3 dny před ponorem:

Jsem začal míchat směsi, chystat automatiky a lano. Lano jsem kupoval zabalené a omylem jsem dostal namísto 230 m lano o 100 metrů delší. Ale kyslík byl trošku problém. Ve všech lahvích bylo naměřeno maximálně 96%. Co je onen zbytek těžko soudit. Proto mi kyslík připravil Marco, jehož zdroj mu dokázal zařídit kyslík téměř stoprocentní. Lano bylo odměřeno a nasmyčkováno podle freediverského způsobu, aby se nezamotalo. Od tohoto dne jsem také přestal pít pivo a kávu.

Od tohoto dne nepiji kávu ani pivo.

2 dny před ponorem:

Všechny plány a předpokládané situace jsme prošli se svým týmem -  Honza (Jan Musil, český IT IANTD a spolumajitel potápěčské základny LIghthouse) a Marco (Marco Scilipoti, italský IT IANTD a spolumajitel potápěčskoj školy DNA).

Den před ponorem:

Kontrola namíchaných směsí, shromažďování výstroje... a thajská masáž :-) ... a zamítnutí shishi.. :-(

Den ponoru.

Spolu s obvyklými denními potápěči, pro které jsme byli jakousi atrakcí, jsme se v divecentru Lighthouse nalodili na loď Prince Ashraf. Montáž a kontrola zařízení.

           Umístění počítačů (VRX připojený k HH)                                                                                         Marco pomáhá se sestavením rebreatheru

          Příprava přídavných láhví na bailout                                                                                       Kontrola podvodního pitné stanice s izotonickým roztokem

Po příjezdu na lokalitu nedaleko malého Giftunu odjel Honza na člunu hledat potřebnou hloubku a nainstalovat sestupové lano. Podle mých očekávání byla potřebná hloubka daleko od samotného ostrova, vzdálena přibližně 300 metrů  (příliš daleko pro volný pád). Během Honzovo příprav jsem se oblékal a tiše pozoroval zvláštní obraz - 20 lidí stálo na levoboku, zmraženi v tichu, dívali se, jak Honza připravuje ze člunu lano.

Všechny hloubkové ponory provádím v suchém obleku, bez ohledu na teplotu vzduchu a vody. Pro tento ponor jsem si mimo termoprádla a podobleku (gramáž 100 g/m2) připravil navíc  ještě jednu tepelnou vrstvu. Použil bundu z dutého vlákna a ochránil jím z přední strany hruď, celá ramena a paže až k loktům a slabiny. Účel byl jednoduchý: chránit před prochladnutím plíce a slabiny a ruce ušetřit možné poruchy oběhu vlivem záhybů suchého obleku nebo stlačení jinou částí výstroje. Negativním efektem obleků bylo ale to, že jsem musel být před sestupem neustále chlazen vodou. Do vody jsem mohl díky dobrému počasí a kapitánovi vstoupit z paluby lodi svým obvyklým a osvědčeným způsobem pro technické ponory: sedím na zadní palubě ověšený všemi lahvemi a na místě ponoru padám do vody tváří napřed. Nevypadá to asi zrovna hrdinsky, ale je to bezpečné.

(na pavem obrázku je vidět vzdálenost lodi od útesu).

Vstup do vody jsem zvolil podle osvědčené metody ze sedu na zadní palubě. Takový vstup mi pomáhá předcházet přílišnému přehřátí i komplikovanému transferu lahví. Kompletně nastrojen prostě padnu ze sedu tváří do vody. Nevypadám sice jako hrdina, ale má to nesporné výhody. Moji pomocníci mi pomohli v době vstupu s 6-ti přídavnými láhvemi.

Jaké bylo umístění lahví? Na levé straně jsem měl umístěný Tx 5/ 80 a EAN 50%, který jsem též použil pro foukání suchého obleku. Zprava jsem měl na smyčce 4 stage láhve - 12/ 60, 15/ 55, 18/ 45 a 100% O2. U podpůrného týmu jsem nechal jen Tx 30/ 30, bez kterého bych i v krajním případě dokázal dokompresi dokončit.

       Závěrečné oblékání pod dohledem Ewi (Ewa Krawiec) - jsem jí vděčen za všechny fotografie.                    Poslední sekundy před skokem do vody

            

                                 

Na hladině jsem si rychle uvědomil, že se má domněnka o proudu potvrzuje, byl silný - doplavat na povrchu k bojce nelze.To věděl i Honza, který během vteřiny skočil do Zodiaku a hodil mi lano. Potom mě pomalu dotáhl proti proudu až k bojce. Honza mi přivezl další extra zátěž (8 kg), kterou jsem zavěsil na přední D-kroužek. Tato extra zátěž má význam dvojí: za prvé je to dosažení potřebné rychlosti sestupu (30m/min) a za druhé jejich odstraněním na dně snadněji odstartuji k povrchu, aniž bych musel extrémně napouštět křídlo. Přicvakl jsem karabinu k sestupovému lanu, ukázal signál OK a vypustil vzduch z krídla...

Ihned jsem zapomněl na všechny obavy a pochybnosti. Okolo mě, na všech stranách  se rozprostírala krásná modrá. Jsem pod vodou!!!

Prvních pár minut mi kazil radost proud, byl silnější, než jsem čekal a nebylo možné dosáhnout požadované rychlosti sestupu. Lano nebylo v důsledku proudu kolmo dolů, ale napnuté pod úhlem. V případě zdržení při sestupu jsem byl připraven upravit plánovanou hloubku. Hlavní podmínkou ponoru bylo dodržet čas pro zahájení výstupu.

Z hloubky 195 metrů už jsem uviděl dno, což mi udělalo radost. Navzdory hloubce jsem stále viděl několik desítek metrů kolem sebe. Skalnaté dno padalo v mírném úhlu dolů a já se k němu za neustálého dofukování diluentu do "plic" pomalu přibližoval. Celou dobu jsem stále kontroloval počítače. Na dně jsem se postavil na nohy a přečetl údaje: 211m, 7 minut 40 vteřin.

Bohužel (nebo možná naštěstí, kdo ví), závaží leží v malé skulině právě v této hloubce. Proud a moje zpoždění mi zabránili v dalším sestupu. I když jsem nemohl sestupovat dále a nedosáhl plánovaných 222m, možná to bylo dobře, protože lano aspoň vydrželo celou dobu na místě.

Jsem na dně a mám radost, protože nepociťuji žádné nepříjemné příznaky. Připadám si jako na běžném ponoru ve 100 m, mám tichý dech, klidný puls, naprosto čisté vědomí (v poklidu kontroluji všechny 4 počítače).

Už je 8. minuta. Odepínám extra zátěž z předního D-kroužku a nechávám ji ležet na dně. Pomalu dosahuji pozitivního vztlaku a pomalu nafukuji křídlo. Teď je proud na mé straně, jsem v klidu, můžu stoupat vedle sestupového lana v pohodlné pozici a nabrat konstrukční rychlost stoupání (15m/ min). Musím přiznat, že můj oblíbený VRX zamrzl při sestupu už u 150 m,  ale při výstupu se "vzbudil" a dokonce ukázal 177 m. Nicméně, co se týká dekomprese, počítá správně.

Po dosažení 150ti metrů jsem zpomalil rychlost výstupu na 10 m/ min a zvedl S. P. na 1,3. Když jsem dostal na 123 m, zastavil jsem se na první deep stop. Vyndal jsem tabulku s plánem od V-Planneru pro hloubku 210 m a kontroloval hodnoty s údaji uvedenými na všech počítačích. Algoritmus Hammerhead podle očekávání ukazuje zastávky o 10 - 15 výš a VRX ukazuje dekompresní čas o 30 minut delší. Po zastávkách podle plánu jsem dorazil až na hloubku 80 metrů, kde už na mě čekal Marco. Marco používá stejný Hammerhead rebreather jako já, sebou měl bailout Tx 15/55, EAN50 a 100%O2. Jeho úkolem bylo zkontrolovat, zda je vše v pořádku a pomoc v případě potřeby.

Naštěstí můj stav byl výborný, všechno bylo v pořádku, tak bylo možné vyslat po laně bojku jako signál pro Honzu, že je vše ok a "Alex na laně". V případě, že bych na laně nebyl, Honza by v tu chvíli se Zodiakem začal hledat bojku, kterou bych musel vystřelit z hloubky 51m. Po jejím nalezení by ke mně sestoupil se záložními stage lahvemi Tx 30/30, EAN50 a 100%O2 a dekomprese by probíhala driftujíc na volné vodě. Při vypouštění bojky jsem však opominul jednu věc. Na bojku jsem zapomněl připevnit tabulku se vzkazem, že je vše ok (v případě problému by šlo o vzkaz s popisem problému). proto Honza na hladině nevěděl, jestli je vše ok, nebo se něco děje. Bojka přišla, ale vzkaz žádný. nebylo jasné, jestli je ode mne, nebo od Marca. o tomto vzrušení na hladině jsem ale dole nevěděl, tak jsem se rozloučil s Marcem, který mohl zahájit svůj výstup. Na přibližně 42 metrech jsem se setkal s Honzou. Vyměnili jsme si signály "ok" a Honza ode mne odebral zbytečné bailout lahve, které poslal nahoru po laně.

Plánovali jsme, že se s pomocí skútru přepravíme k útesu, dokončit dekompresi. V laguně, skryté před proudy, byla k tomuto účelu nachystaná dekostanice. Ale velmi silný proud nám dělal starost. Zkusmo jsme vyslali k hladině další bóji. Proud nezklamal, začal zvedat Honzu držícího bóji k hladině. Pozměnili jsme plán. Odvážeme se, budeme driftovat modrou a člun nad námi nám bude ukazovat směr k laguně. Honza se vynořil a vysvětlil náš plán obsluze člunu. Odepnuli jsme se od lana a s pomocí kompasu a reference člunu jsme začali směrovat k útesu.

Od lana vyvázáného v místě první pláže jsme již po 10 minutách driftování dorazili k laguně - ti, kdo ví, jak vypadá útes Small Giftun si dokáží představit sílu proudu.

Přípravu a instalaci dekostanice měli na starost Ewa a Kris (polští instruktoři). Jak jsem se později dozvěděl, v tento den byli při sestavování 3x vyrušeni kvůli srážce lodí nad bójkou nad dekostanicí a po čtvrté musel Kris vystoupat na hladinu a téměř bojovat s Egypťanami, kteří se pilně snažili vytáhnout na svou loď bójku i se celou konstrukcí a 40 kg závaží...

Na dekožebříku mi dělali společnost snad všichni instruktoři z lodi, kteří se na mě připlavali podívat. Líbilo se jim, jak sedím na žebříku a popíjím připravený nápoj. Zatímco se bavili mnou a s již nepotřebným skůtrem, našla Petra na dně starou kyblíčkovitou masku. Vypadala vtipně a když jsem si ji zkoušel, popruh u mojí scubapro masky se uvolnil a já poté musel sáhnout po své náhradní masce do kapsy.

Chtěl bych poděkovat Honzovi, který si ze mě dělal legraci, že strávil ve vodě přes 2,5 hodiny a třikrát se musel vynořit.. Děkuju moc! Díky jeho pomoci jsem se mohl soustředit na svůj ponor a mohl pustit ostatní věci z hlavy. Honza se několikrát podílel na organizaci úspěšných pokusů o světový rekord freedivera Martina Štěpánka. Jeho zkušenosti a koordinace postupů mi umožnili být naprosto klidný a spolehnout se na jeho zajištění, sám bych to neudělal lépe!

Poděkování patří Marcovi za "společnost" pod vodou a za ještě čistější kyslík.

Samozřejmně též Ewě a Krisovi za instalaci dekostanice, fotografie a stálou pomoc a podporu!

5 minut před koncem dekomprese jsem začal plavat k lodi, která byla vzdálena 50 m. Blízko korálového útesu jsem plaval s napoleonem a pomalu vystupoval. Celkem jsem strávil pod vodou 284 minut, což je o 40 minut víc oproti plánu. Ale stejně vždy, když se cítím pod vodou pohodlně, nespěchám na hladinu. Jak řekl můj student Gena (Gumonoid) - "A proč bych tam pospíchal, že?"

Na lodi jsem se umyl, odstroji a obdržel blahopřání od přátel. 

Pocity,ktere jsem měl se dají vyjádřit následovně:

              "Máš na dlani celý svět a jsi šťastný a oněmnělý,

             Jen trochu žárlíš na ty, kteří ještě mají vrcholky před sebou."

                                                                                                  / V. Vysockij /

Cítím se dobře.

Únava přichází před doplutím k centru. Rozhodli jsme se tedy odložit oslavu na další den. Ale ani únava mi nezabránila vypít trošku piva a zakouřit si šíšu ještě týž den.

SMS z pondělí 17. 5. 2010:

"Tak 211 party pri ktere musime vypit 211 drinku zaciname dnes v baru «Cactus» ve 20:11 ale koncit budeme mozna az ve 2:11!

Ucast povinna pro vsehny!!!  :) "

Namísto post skriptum.

Včera po ponoru jsem mluvil se svým studentem Timurem. Dal mi odkaz na potápěčské fórum na téma "Diskuze o nehodě v Dahabu při ponoru na rebreatheru do 200m"

Četl jsem to... Chtěl jsem všem připomenout starou ruskou větu: "O mrtvých dobré nebo nic".

To je důvod, proč jsem si jako motto tohoto článku vybral slova manželky Davida Shawa.

Za sebe bych ještě přidal:

Jestli můžete žít a nemilovat - Nemilujte!

Jestli můžete žít a nepotápět se - Nepotápějte se!

Jestli můžete žít a nepotápět se hluboko - Nikdy se hluboko nepotápějte!

Jestli můžete nechodit do hor, můžete neskákat s padákem - Nechoďte a neskákejte!

Ale pokud vám něco nedává spát, jíst, zaobírá všechny vaše myšlenky - Pak vstávejte, jděte a udělejte to, co vám šeptá vaše srdce.

Aleksandr Shestopalets 17. května 2010

Překlad do češtiny a korekce:  Honza, Jana, Lucie. 

Prohlížení fotografií v «My Gallery»