Vrak «Colona-IV» /56-65 m/
Vrak «Colona-IV» /56-65 m/
Wrak "Colona IV" přiběh pátraní po jedné potopené lodi.
Motto:
Každou minutu se na světě potopí jedna loď.
A proč?
Protože lodí jsou mraky…
E. Griškovec – „To, co máme společné
Ale existují potápěči, kterým nedají klidně spát tajemství „mrtvých“ lodí, skrytých pod vrstvami vody. A právě oni budou usilovat
ze všech sil o to, aby se clona tajemství alespoň trochu poodhrnula. Budou se znovu a znovu potápět do hlubin, hbitě proskočiv
krásou korálů a hejny zaÅLřivých rybek, aby se svými dlaněmi dotkli na okamžik dávné historie.
Historie, tak jak to má správně být, je ukryta v prašném pološeru, daleko od jasného světla, tam, kde vadnou barvy každodenního shonu a kde je čas a místo zapřemýšlet o věčnosti.
Pátrání po lodi „COLONA IV“ vlastně začalo tak, že jsem v baru vyslechnul příběh o tom, že takový vrak vůbec existuje. A navíc
se kupodivu nenachází za sedmero horami, sedmero řekami, ale u útesu Shabrur Umm Qamar. Tento útes je skryt pod půlmetrovou vrstvou vody a při bezvětří není pod hladinou prakticky vidět, což i vedlo v různých dobách ke ztroskotání celkem tří lodí. Vzhledem k tomu, že tento útes je dostupný potápěčům každý den a nachází se v oblasti Hurghady, bylo možné zahájit pátrání ihneda bez větších nákladů
Kdo je informován, vládne světu
Začal jsem se zabývat shromažďováním informací a dotazováním místních diverů a můj přítel David mezitím zahájil pátrání
s pomocí své informační „celosvětové pavučiny“ potápěčů. Našel a zkontaktoval jednoho potápěče, který již daný vrak navštívil, a tak jsme poměrně rychle získali přibližné informace o místě, kde bychom měli začít hledat. Musím konstatovat, že hloubka „hřbitova“ našeho vraku 78 metrů se ukázala silně přehnanou. Prvního dne naší mise jsem já, David a Honza
již stáli na místě připraveni k ponoru. Ze severní strany útesu jsme se potopili do plánované hloubky 55 metrů a začali postupovat k jižnímu platu. Plán byl vypracován s přihlédnutím k viditelnosti, proudění a reliéfu dna v daném místě. V této hloubce nám driftování s proudem umožnilo prozkoumat větší úsek dna do 70 – 75 metrů a nezvyšovat přitom dobu dekomprese. Nedočkavé „svrbení“, způsobované touhou po setkání s nepoznaným společně se zdravým zápalem, mě hnaly vpřed. A jako odměnu za mé snažení jsem „HO“ za deset minut uviděl.
Vždy při pátrání je to stejné, náhlé zhuštění šedé barvy v temnotě způsobí, že srdce začíná bít rychleji a v očekávání nálezu studí v podbřišku. Podal jsem o nálezu signál Davidovi a Honzovi a zamířil jsem vpřed. Nyní dost emocí a vraťme se k příběhu.
Loď COLONA IV byla využívána potaÅLpěčským centrem „Colona Divers“ ještě v 80. letech minulého století (!) pro denní ponory a mini safari. Ve své době to bylo 22 metrové komfortní a rychlostní plavidlo, vybavené vším nezbytným k potápění (včetně kompresoru). O příčině, která vedla k jeho ztroskotání, se v Hurghadě vypráví dva příběhy. Společné mají to, že v polovině 80. let se plavidlo za plného bezvětří vracelo z Sharm El Sheiku a uprostřed bílého dne vinou chyby, kterou udělal kapitán, narazilo do útesu. Tam zůstalo ještě několik hodin nabodnuté a v průběhu noci začalo z útesu klouzat a postupně
se potopilo až na dno. Druhý příběh projasňuje (nebo naopak) důvod, proč kapitán udělal chybu. Legenda říká, že ve chvíli nárazu měl kapitán (Evropan) v ruce láhev s rumem. A pokračoval v pití „opojného nápoje“ i po celou dobu, co se loď nacházela napíchnutá na útesu až do úplného skončení zásob alkoholu na lodi. Poté bezpečně opustil plavidlo.
V současné době loď leží na pravém boku v hloubce 62 metrů, kýlem nasměrovaným k útesu. Hloubka do vrchního bodu plavidla je 56 metrů. Nadstavby lodi jsou zničené. Některé části (akumulátor, ventilátor, televizor, …) se nacházejí v hloubce až 65 metrů. Název lodi napsaný barvou se nedochoval. Loď je obrostlá měkkými a tvrdými korály, mezi nimiž se usídlila rodinka sasanek. Krásně je vidět kompresor, zarostlý naÅLdhernými měkkými barevnými korály.
V současné době je vrak ideálním objektem pro potápění v režimu Normoxic Trimix. Pokud se trefíte přesně nad něj, můžete zde v klidu strávit 15 – 20 minut jeho zkoumáním a následnou dekompresi provést podél stěny útesu. Tento typ potápění umožňuje vychutnat si veškerý čas vymezený pro ponor. Severní část útesu, prakticky nenavštěvovaná potápěči, je bohatá na výskyt menších jeskyní, korálů, hejn ryb od 50 metrů až po hladinu.
Z levé strany od vás se nachází drop off, který vás bude v průběhu dekomprese lákat svou černotou. Dokonce i v pěti metrech je možné si v klidu odpočinout, když se uchýliÅLte do některé z menších jeskyněk.
A teď je nejvyšší čas přesunout se do některého místního „pubu“, kde popíjejíc Stellu a kouříc vodní dýmku, a oddávat se vzpomínkám o hledání vraku, anebo si náhodně vyslechnout další neuvěřitelnou „diverskou bajku“ o novém vraku.
Alexandr Sheatopalets / «Aquadao»
for mag. «Potapec Baddy» 01/2010
Příběh.
Všechno má svůj příběh.
A v mnohém jsou si příběhy lodí a potápěčů podobné. Vždy jejich cesta začíná myšlenkou na moře a plavbu. Hledáme doky, kde bude loď postavena a vybíráme si centrum a instruktora, abychom mohli začít s potápěním. Tato volba v mnohém určí možnosti budoucí plavby.
Samozřejmě, že posléze je možné podstatně vylepšit vlastnosti plavidla, či absolvovat nové potápěčské kursy pod vedením nových instruktorů, vybavit loď jiným zařízením, nebo si zakoupit novou výbavu. Procházet s lodí každoroční technické prohlídky v suchých docích a stále se potápět, aby člověku nevyschly „žábry“. Můžeme dokonce změnit i účel lodě, udělat
z rybářské třeba safari loď, máme možnost vybrat si jiný školící systém (a v mnoha případech je to dokonce nutné). A vyplouvat (na moře), a plout (po moři), a chodit, a plavat, a…
Ale přes všechno zmiňované je jasné, že to jak kvalitně, podle jakých kritérií, s jakou láskou a z jakých materiálů bude udělána kostra lodi, určí i její plavební kvality. Osudy lodí a lidí mohou být známé celému světu, můžete se o nich dozvědět ze zpráv,
nebo se o nich dočíst v knihách. Ale existují i ty, které zná jen uÅLzký kruh vyvolených. Příběh plavidla a člověka může splynout (jako například příběhy lidí křižujících samostatně oceány na svých lodích nebo bojujících ve válce). A někdy končí společně v mořských hlubinách. Příběhy zkázy lodí a lidí jsou si také podobné. Někoho zahubí boj s bouří a špatným počasím,
někdo zahyne v důsledku chyby kapitána nebo své vlastní. Také zde je možno najít mnoho společného. Stejně jako většina potápěčů v přiÅLvětivých a průzračných vodách hyne v důsledku vlastních chyb, tak i k většině ztroskotání v doběmíru a v teplých mořích dochází za úplného bezvětří, kdy jasně a přívětivě svítí slunce a nic nevěští možné neštěstí.
Zatímco příběh potápěče na tomto místě končí a po diskuzi v rámci specializovaných fór zůstává nešťastník pouze v srdcích svých milovaných a přátel, příběh lodě pokračuje v jiné rovině. V tom tragickém okamžiku ztroskotání lodě, tehdy když naposledy rozřízne svým raněným tělem vodu a míříce dolů, láme na své cestě korály a zvedá kotouče písku ze dna,pohodlněji se usazujíc na místo svého posledního kotviště, začíná jiný příběh – příběh ztroskotané lodě. Od této chvíle vždy, když budu vyslovovat nebo se odkazovat na její název, registrační číslo a specifikaci, připojím slovo – VRAK.
Tak jako loď postupně obrůstá korály a mušlemi, pokrývaÅL se vrstvou písku nebo jílu, začíná její příběh obrůstat podrobnostmi, domněnkami, legendami a historkami. A čím déle spočívá vrak na dně, tím více různých historek je o něm možné zaslechnout. Bude tomu tak pořád až do doby, než je čas začne stírat z paměti lidí.